Česká filharmonie • Tokio

„Když mi bylo šest nebo sedm, moje babička se necítila dobře a doma bylo cítit napětí. Pamatuju si, že jsem tehdy vyhodila všechny z jejího pokoje, zavřela jsem dveře a začala jsem hrát skladbu, kterou jsem se právě naučila. To byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je možné hudbou říct víc než slovy,“ vzpomíná violoncellistka Anastasia Kobekina, která si získala mezinárodní proslulost nejen svou technikou, výraznou muzikálností, ale také sympatickým projevem na koncertním pódiu i mimo něj. Narodila se do ruské hudební rodiny – matka byla klavíristka a otec skladatel –, takže cesta k hudbě pro ni byla naprosto přirozená. Violoncello si vybrala sama poté, co byla ve třech a půl letech na koncertě Natalie Gutman. „Na tenhle nástroj chci hrát!“ prohlásila tehdy. Na cello se tak začala učit v pouhých čtyřech letech a ráda rodičům pořádala domácí koncerty. V osmnácti odešla na studia do Německa, nejprve na Kronberg Academy, kde se vzdělávala pod vedením Franse Helmersona, a poté na Universität der Kunste v Berlíně (Jens-Peter Maintz). Své hráčské dovednosti si ještě rozšířila ve Francii – na Pařížské konzervatoři u Jeromea Pernooa a na Frankfurter Hochschule u Kristin von der Goltz (barokní violoncello).

Do myslí posluchačů i pořadatelů se dostala především díky cenám z významných interpretačních soutěží, jako jsou Mezinárodní soutěž P. I. Čajkovského nebo G. Enescu; zaznamenali jsme ji také mezi semifinalisty snad nejprestižnějšího světového klání, Soutěže královny Alžběty v Bruselu. Mezi lety 2018–2021 pak byla pozvána do programu „BBC Umělec nové generace“, který pomáhá mladým talentovaným začínajícím umělcům se prosadit. Držitelka ceny Nadace Borletti-Buitoni a Ceny Leonarda Bernsteina nyní vystupuje ve významných koncertních sálech (amsterdamský Concertgebouw, berlínský Konzerthaus, Lincoln Center) a festivalech – v roce 2023 například spolu s Orchestrem curyšské Tonhalle a Paavem Järvim zahajovala festival Dvořákova Praha. Spolupracuje také s renomovanými dirigenty a orchestry. Mezi ně se nedávno zařadila i Česká filharmonie, součástí jejíhož turné se Kobekina v létě 2024 stala. Pod taktovkou Jakuba Hrůši tak debutovala na BBC Proms. Tento významný rok, který přinesl také vydání jejího debutového alba „Venice“ (Kobekina nahrává exkluzivně pro Sony Classical), s ní nově mohou znovu prožít i posluchači, a to prostřednictvím dokumentu „Jetzt oder nie!“, natočeném německou stanicí ARD.

Její nejnovější album z roku 2025 obsahuje kompletní šestici Bachových violoncellových suit; toto dílo uvedla následně i na jaře 2026 v Berlíně v rámci multižánrového projektu Bach Cello Dance, kdy na pódiu vystoupila společně s uznávanou choreografkou a tanečnicí Sashou Waltz.

S dílem Bryce Dessnera už má určité zkušenosti – nahrála dvě jeho skladby pro sólové violoncello, Tuusula a Song for Ainola, které se staly součástí Dessnerova alba Solos (vyšlo v roce 2024). Jeho hudba k ní mluví a užívá si nejen její emocionální hloubku, ale také určitý rockový nádech; Dessner zase obdivuje její hráčské schopnosti a lidský charakter. „V kulturně i politicky tak těžkých dobách je skvělé, že existuje takový pozitivní člověk s jasnou myslí,“ dodává Dessner na její adresu.

Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahrnující kompletní nahrávku skladatelových symfonií a klavírních koncertů, na niž navázaly koncerty a zahraniční rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se česká tvorba stala hlavním tématem významných evropských a amerických vystoupení, včetně třídenní rezidence v Carnegie Hall. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahrál Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákovy symfonie č. 7, 8 a 9. V dubnu 2026 vydal PENTATONE komplet devíti dokončených Mahlerových symfonií, které Byčkov s orchestrem postupně nahrával od roku 2018 a uváděl v Rudolfinu i na zahraničních pódiích. 

V sezoně 2026/2027 se Byčkov s Českou filharmonií vrací k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle české hudby se zaměří především na díla Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova a Modesta Musorgského. Programy 131. sezony tak propojuje hudbu jeho původní vlasti s českou tradicí, která stojí v centru jeho působení v Praze.

Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Pravidelně hostuje u předních světových orchestrů a realizoval řadu nahrávek s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. K oceňovaným snímkům se Symfonickým orchestrem WDR v Kolíně nad Rýnem patří Brahmsovy symfonie i díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Höllera a Glanerta.

Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, kde studoval na konzervatoři u Ilji Musina. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V roce 1989 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Později působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a drážďanské Semperoper.

Pravidelně se věnuje také opeře. V posledních sezonách dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu v Bayreuthu a madridském Teatro Real a novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. V sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Jeho nahrávku Evžena Oněgina zařadil Opera Magazine mezi třicet nejlepších operních snímků všech dob a Wagnerův Lohengrin získal ocenění Album roku časopisu BBC Music Magazine.

Semjon Byčkov byl v roce 2015 vyhlášen Dirigentem roku v rámci International Opera Awards a v roce 2022 získal stejný titul od Musical America. Je držitelem čestného doktorátu Královské hudební akademie v Londýně a čestných dirigentských titulů u této instituce a Symfonického orchestru BBC. Pod jeho vedením získala Česká filharmonie v roce 2024 ocenění Orchestr roku časopisu Gramophone. Od 1. srpna 2026 je designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery a funkce se ujme v roce 2028.