Jana Klimtová: ČSKH je speciální společenství lidí, které jen tak někde nepotkáte

Ještě před šesti lety byla na každém koncertě Českého spolku pro komorní hudbu. Znala se osobně s téměř všemi vystupujícími umělci, s dlouhou řadou věrných abonentů a všechno měla pod kontrolou. Nyní si užívá zaslouženého odpočinku v rodné Plzni, v roce 2024 oslavila úctyhodné kulaté jubileum a také obdržela, spolu se svým manželem Františkem Kovaříčkem in memoriam Výroční cenu Bohuslava Martinů. S Janou Klimtovou, která zastávala v letech 2009–2018 pozici tajemnice ČSKH, jsme vzpomínali na její pestrý život. Považte, co „ta paní ze Spolku“ všechno stihla.

20. května 2025

Český spolek pro komorní hudbu, který se už po sto třicáté uchází o přízeň posluchačů, se stal v sezoně 1976/1977 z rozhodnutí tehdejšího státního aparátu součástí České filharmonie. Navzdory tomu je zde tak trochu „státem ve státě“. Zachoval si správu prostřednictvím Rady ČSKH a autonomní dramaturgii, kterou Rada schvaluje. Letos slaví 130. výročí a vzpomíná se na velké historické události a slavné umělce. Žádná komorní sezona by se však neobešla bez další klíčové osoby: tajemníka – tedy, povětšinou, tajemnice. Její povinnosti jsou pestré a role nenahraditelná. Když dramaturg sestaví sezonu a Rada ji schválí, vše se dostane k tajemnici. Ta připraví smlouvy s účinkujícími 28 koncertů, produkčně zajistí, aby bylo kde zkoušet i koncertovat, celou tuto anabázi s umělci absolvuje, je přítomná na koncertech, kde ohlídá veškerý průběh, a na závěr zajistí vyplacení honorářů. Je k dispozici Radě, organizuje její setkání a propojuje všechny složky ČSKH se zbytkem České filharmonie. Taková pozice vyžaduje komplexní osobnost, která se vyzná jak organizačně, tak společensky.

A přesně takovou byla v této roli i Jana Klimtová. Obeznámená s hudebním prostředním především díky práci pro Hudební mládež, která pro mladé muzikanty připravovala řadu skvělých akcí. Tady začala pracovat se svým budoucím manželem, skladatelem, profesorem a později i ředitelem Pražské konzervatoře Františkem Kovaříčkem. Díky němu pronikla mezi české hudebníky, kteří si její obětavou práci nemohli vynachválit. Ale pěkně od začátku.

Jana Klimtová přebírá pamětní medaili udělenou Nadací Bohuslava Martinů, 2024

Zuzana Růžičková, klavíristka, cembalistka a hudební pedagožka

Za všechny jedna gratulační vzpomínka člena Rady ČSKH k půlkulatinám Jany Klimtové v roce 2019 (všechny vyšly v Hudebních rozhledech 22. 4. 2019):

Jsem zatížen více než šedesátiletou prací lékaře, a proto je snad omluvitelné, že své vyznání člověčenství a obdivuhodné činnosti paní Jany uvedu citátem z medicíny. V závěru fejetonu, věnovanému zdravotním sestrám, píše Karel Čapek: „Viděl jsem při práci lékaře, rychlé a odhodlané jako při útoku; viděl jsem sestřičky při jejich tichém bdění; a já nedovedu říci, kdo z nich je krásnější.“ Paní Jana mi připomíná sestřičku v bdění, ale ne v bdění tichém, ale naopak velmi rušném, které je uměleckému prostředí vlastní. Ovšem právě v něm je její činnost tichá, nenápadná, soustavná a dokonalá. Všechno dění pečlivě sleduje, je dokonale orientovaná a do onoho ruchu vnáší řád a klid. Svojí organizační schopností dokáže zařídit nespočet úkolů s rozvahou a rozhodností, aniž by na sebe upozornila a aniž by si to mnozí z jejího okolí uvědomovali. Měl jsem čest poznat paní Janu před několika lety, kdy jsem se stal členem Rady Českého spolku pro komorní hudbu. S úctou a obdivem sleduji od té doby její nenahraditelnou činnost. Bez ní si veškeré aktivity Rady nedovedu představit. Uvědomuji si, jak náročná a často vyčerpávající práce to je. Vykonává ji s dokonalým přehledem a nebývalým šarmem. Svoji práci miluje a dokazuje to na každém kroku. Je to dáma krásná, ušlechtilá, nesmírně laskavá, ochotná a naslouchající. Vyzařuje z ní noblesa a nadhled. Každá chvíle s ní pobývat a hovořit je pro mne radostí a povzbuzením. Jsem vděčný za její přízeň, za to, že je a jaká je. A právě tak, jako si nedovedu představit odpovědnou činnost lékaře bez stejně odpovědné služby sestry, nedovedu si představit náležitou úroveň české komorní hudby bez součinnosti paní Jany. Kéž by takových, jako je ona, bylo víc. Honoré de Balzac tvrdil, že „žena je nejdokonalejší ze všech stvoření – přechodem od člověka k andělu“. Samozřejmě to beru s rezervou. Ale paní Jana pro mne tím andělem je.

– Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

Zákulisí