1 / 6
Český spolek pro komorní hudbu • Ženatý, Kasík
Rudolfinum — Sukova síň
Cena od 350 do 400 Kč
Ivan Ženatý a Martin Kasík se dlouhodobě řadí k nejvýraznějším českým interpretům, pravidelně vystupují také společně. Jedinečnost svých uměleckých přístupů budou v Sukově síni Rudolfina sdílet skrze díla dvou důležitých německých autorů reprezentujících odlišné fáze romantismu: Roberta Schumanna a Richarda Strausse.
Program
Robert Schumann
Sonáta pro housle a klavír, op. 121
Richard Strauss
Sonáta Es dur pro housle a klavír, op. 18
Účinkující
Ivan Ženatý housle
Martin Kasík klavír
Koncert z řady HP
Český spolek pro komorní hudbu
Prodej jednotlivých vstupenek na abonentní koncerty (orchestrální, komorní, edukační) začne 2. června 2025 v 10.00.
Prodej jednotlivých vstupenek na všechny veřejné generální zkoušky zahájíme 10. září 2025 v 10.00.
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.
Účinkující
Ivan Ženatý housle
Houslový virtuos Ivan Ženatý se již více než čtyřicet let pohybuje na výsluní hudebního života. Svou profesionální kariéru zahájil účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě (1982), po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a titul laureáta Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. Netrvalo dlouho a debutoval v Londýně, Berlínské filharmonii, amsterdamském Concertgebouw, Tokiu, New Yorku a Buenos Aires; na pódiu se potkal s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Mou, Sergem Baudem či Valerijem Gergijevem. Dodnes spolupracuje s významnými světovými orchestry (Symfonický orchestr BBC, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Berlínští symfonikové, Česká filharmonie ad.) a připravuje sólové i komorní projekty. Kromě očekávané technické dokonalosti bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu, ještě umocněná vzácným nástrojem Giuseppe Guarneriho „del Gesu“ z roku 1740.
Jeho hudební vývoj a nasměrování výrazně ovlivnila osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem; výraznou změnu v jeho hudebním myšlení pak inicioval Igor Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale pro něj měly soukromé lekce u Josefa Suka, jejichž následná dlouholetá spolupráce vyvrcholila vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W. A. Mozarta.
V průběhu kariéry se také hojně a úspěšně věnuje nahrávací činnosti. Na kontě má například souborná díla Telemanna, Bacha, Mendelssohna, Schumanna, Schulhoffa a Griega natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil dvořákovský komplet a nahrávka obou houslových koncertů J. B. Foerstera se Symfonickým orchestrem BBC a jeho tehdejším šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.
Významnou součást profesního života Ivana Ženatého tvoří také činnost pedagogická. Kromě mistrovských kurzů v USA, Kanadě a Německu vyučoval na Hudebním Institutu v Clevelandu, Královské hudební akademii v Kodani a od roku 2019 přijal profesuru na Vysoké hudební škole v Drážďanech. Zároveň vyučuje též na Meadowmount School of Music v New Yorku.
Martin Kasík klavír
Martin Kasík je ceněn pro svůj tvořivý, poetický přístup k interpretaci, kterým zachycuje náladu okamžiku, duchovní přesah a mimořádnou bohatost a proměnlivost nálad. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě (M. Tugendliebová) a AMU (I. Klánský); zúčastnil se mistrovských kurzů u L. Bermana, G. Ohlssona nebo P. Badury-Skody.
Cestu na světová pódia (Carnegie Hall, vídeňský Musikverein, lipský Gewandhaus, tokijská Suntory Hall Tokyo) mu otevřelo vítězství v soutěži Pražského jara 1998 a Young Concert Artists v New Yorku 1999. Od té doby spolupracuje s nejvýznamnějšími českými i zahraničními dirigenty a tělesy, mj. s Chicagským symfonickým orchestrem, Orchestrem curyšské Tonhalle, Rotterdamskou filharmonií, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK ad. Jeho nahrávky pro společnosti Supraphon a Arco Diva získaly nejvyšší ocenění v časopisech Gramophone, Repertoire a Harmonie.
Martin Kasík se též věnuje pedagogické činnosti na HAMU a Pražské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Chopinova festivalu v Mariánských Lázních.
Skladby
Robert Schumann
Sonáta d moll pro housle a klavír, op. 121
Richard Strauss
Sonáta Es dur pro housle a klavír, op. 18
Richard Strauss, vůdčí představitel pozdního německého romantismu, složil svoji první skladbu ve čtyřech letech. Od šesti navštěvoval zkoušky mnichovského dvorního orchestru, v němž hrál jeho otec Franz první lesní roh. Od osmi let se učil hrát na housle a od dvanácti začal se studiem skladby. Studoval na Ludwigsgymnasiu a univerzitě v Mnichově, avšak nedokončil ji a odešel do Berlína, kde se již plně věnoval hudbě. Jako devatenáctiletý napsal otci První hornový koncert, jenž je základem repertoáru tohoto nástroje.
V jednadvaceti získal Strauss místo dirigenta orchestru v Meiningenu po boku Hanse von Bülowa; brzy se stal hlavním dirigentem a mimo jiné mohl spolupracovat i s Brahmsem. V Meiningenu působil do roku 1886, pak odjel na studijní cestu do Itálie (ohlasem je symfonická suita Z Itálie, op. 16). Po návratu nastoupil do Bavorské dvorní opery v Mnichově. V tomto novém angažmá však nebyl příliš šťastný. Jako třetí dirigent dirigoval převážně druhořadé opery a balety, které ho nebavily. Za šéfdirigenta zaskakoval jen v představeních, která předtím neměl možnost sám studovat. V té době však potkal svou životní lásku, sopranistku Pauline de Ahna, do níž se zamiloval. Byla studentkou zpěvu na mnichovské Musikschule a stala se jeho soukromou žačkou. Později, v roce 1894, si ji Strauss vzal za manželku. Prudké city a vášnivé rozpoložení autorovo jsou patrné v houslové sonátě, kterou čtyřiadvacetiletý mladík zrovna v té době komponoval.
Premiéra Sonáty Es dur pro housle a klavír se konala 3. října 1888 v Mnichově. Houslový part přednesl Robert Heckmann, na klavír hrál Julius Buths. Bezmála třicetiminutová sonáta má tři věty rozvrženy v typickém sonátovém schématu. Klavírní part je v tomto díle exponován schumannovským způsobem. První věta spěje od melancholičtějšího úvodu k jásavému vyústění, druhá část je jedinečná improvizačním charakterem houslového partu. Závěrečnou větu uvádí klavír v andante, které střídá virtuózní allegro s výbušným, strhujícím koncem. Houslovou sonátu časově dělí pouhý krůček od Dona Juana, brilantní symfonické básně, pravého víru vášně a citů, prvního skutečného Straussova triumfu (1888). V několika málo letech se stal světově proslulým skladatelem operní i symfonické hudby.