Český spolek pro komorní hudbu • Josef Špaček

„Spolupráce s Josefem Špačkem je úžasná. Je to skvělý člověk s úžasným srdcem. Poznáte to z jeho hraní, které je velmi ušlechtilé, plné emocí a odráží se v něm Špačkova osobnost a lidskost. A jeho technika je mimořádná. Je jedním z nejlepších sólových houslistů, které nyní máme,“ velice příznačně shrnuje osobnost Josefa Špačka Manfred Honeck, se kterým se tento mladý houslový virtuos na koncertních pódiích pravidelně potkává, a to ve snímku „Devět sezón“. Tento dokument České televize z roku 2023 je zajímavou sondou do života Josefa Špačka a mj. také postihuje jeho devítileté působení na postu koncertního mistra České filharmonie. 

I když už několik let není jejím členem, je Josef Špaček s Českou filharmonií stále spjat, a to díky množství společných projektů. Přestože jako sólista vystupuje s nejvýznamnějšími orchestry po celém světě a jako komorní hráč je pravidelně hostem nejprestižnějších sálů, zachovává si svou skromnost, a tak jej vedle Carnegie Hall můžeme slyšet i v zapadlých českých vesničkách.

Kromě sólové dráhy se věnuje i komorní hře, například s Triem Zimbalist. V Čechách ho pak často slýcháme s violoncellistou Tomášem Jamníkem či s klavíristou Miroslavem Sekerou, s nimiž také rozšířil svou diskografii o nahrávky (nejen) českých skladatelů. Nahrává však i s orchestry: s Českou filharmonií například vydal CD s houslovými koncerty Janáčka, Dvořáka i Sukovou fantazií; nedávno pak vyšla nahrávka děl Bohuslava Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Popelky.

Josef Špaček se narodil roku 1986 v Třebíči a už od raného věku byl nesmírně hudebně nadaný. Hudba byla díky tatínkovi (nyní už přes 30 let violoncellistou České filharmonie) i dalším hrajícím sourozencům přirozenou součástí jeho dětství, o kterém mj. pojednává jeho maminka ve své knižní řadě Špačci ve fraku. Cesta na Pražskou konzervatoř tedy byla přirozeným krokem. Po jejím absolvování (u Jaroslava Foltýna) si však splnil sen a studoval v Americe. Začal na Curtisově hudebním institutu ve Filadefii (Ida Kavafian a Jaime Laredo) a pokračoval na slavné newyorské Julliard School (Itzak Perlman). 

Hned po absolutoriu se vrátil do Čech a získal zde místo historicky nejmladšího koncertního mistra České filharmonie. Zároveň se začal u nás i ve světě profilovat jako sólista a komorní hráč, ale až díky interpretačním soutěžím, hlavně titulu laureáta světově proslulé mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu, začaly přicházet ty nejlukrativnější nabídky. Dokonce takové a v takovém množství, že se – v kombinaci s rodinnou situací, kdy se mu krátce po narození dcery narodila i dvojčata – nakonec rozhodl post koncertního mistra České filharmonie opustit a věnovat se výhradně sólové dráze. Jeho dětský sen, stát se slavným houslistou, se mu tedy díky obrovskému talentu i velké píli splnil. 

Vítěz soutěže královny Alžběty v Bruselu, belgický klavírista Denis Kožuchin, začal hrát na klavír v pěti letech pod vedením své matky. „Měl jsem zvláštní dětství, stejně jako ti, kteří se připravují na profesionální kariéru sportovce. Musel jsem hodně cvičit a přinést určité oběti, ale nikdy jsem neměl pocit, že bych v životě o něco přišel,“ vzpomíná na svá raná léta jeden z nejvyhledávanějších klavíristů své generace. Studoval nejprve na Balakirevově hudební škole u Natalie Fish, než přesídlil do Madridu, kde byl na tamní Escuela Superior de Música Reina Sofía žákem Dmitrije Baškirova a Claudia Martineze-Mehnera. Po zakončení studií obdržel diplom přímo z rukou španělské královny; byl prohlášen za nejlepšího studenta ročníku a jeho vlastní Cervantesovo trio pak dvakrát za nejlepší komorní soubor. Po madridském školení byl pozván na studia na Klavírní akademii u Comského jezera, kde pedagogicky působili např. Fu Cchung, Stanislav Judenič, Peter Frankl, Boris Berman, Charles Rosen či Andreas Staier. Studia završil u Kirilla Gersteina ve Stuttgartu.

Velký průlom jeho kariéry představovalo třetí místo v Mezinárodní klavírní soutěži v Leedsu (2006) a poté vítězství snad v nejprestižnějším interpretačním klání světa, soutěži královny Alžběty v Bruselu (2010). Od té doby je účinkuje s předními světovými orchestry, jako jsou Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr BBC, berlínská Staatskapelle, Chicagský symfonický orchestr, Královský orchestr Concertgebouw či Philharmonia Orchestra, a je pravidelně zván na významné festivaly ve Verbieru, Gstaadu, Drážďanech či BBC Proms. Recitály – ať už sólově, nebo ve spolupráci se svými slavnými kolegy, Leonidem Kavakosem, Renaudem a Gautierem Capuçonovými či Janine Jansen – provozuje taktéž na proslavených místech, a to například v Boulez Saalu, amsterdamském Concertgebouw, vídeňském Musikvereinu či Berlínské filharmonii.

V roce 2015 podepsal exkluzivní smlouvu s nahrávací společností Pentatone a od té doby vydal několik oceňovaných alb. Hned debutový snímek pro tento label (Griegův Koncert pro klavír a orchestr a Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 1 s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem za řízení Vasilije Sinajského) byl v časopise Gramophone oceněn jako „Editor’s Choice“, nahrávka Symfonických variací Césara Francka s Lucemburskou filharmonií pod taktovkou Gustava Gimena, Mendelssohnových Písní beze slov s Griegovými Lyrickými skladbami byla nominována na cenu Opus Klassik. Jeho diskografie je však ještě širší a zahrnuje také díla Josepha Haydna, Johannese Brahmse, Sergeje Prokofjeva, Maurice Ravela či George Gershwina.