Český spolek pro komorní hudbu • Zemlinského kvarteto

Zemlinského kvarteto, založené v roce 1994 ještě jako studentský soubor, se brzy stalo uznávaným následovníkem bohaté tradice české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika. Zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích (Beethovenův Hradec, New Talent Bratislava, soutěž Nadace B. Martinů Praha). V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. V sezoně 2016/17 bylo Zemlinského kvarteto rezidenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. 

Kvarteto vystoupilo v rámci svých turné již na čtyřech kontinentech, a to na světově významných pódiích, jako jsou např. Wigmore Hall v Londýně, Cité de la Musique v Paříži, Library of Congress ve Washingtonu nebo Seoul Arts Center v Jižní Koreji. Jeho repertoár zahrnuje více než 350 děl předních českých i světových skladatelů včetně nových kompozic současných autorů. Po úspěchu prvních dvou CD s českou hudbou podepsalo Zemlinského kvarteto exkluzivní nahrávací kontrakt s francouzskou firmou Praga Digitals, pro niž natočilo celkem devatenáct titulů, mj. kompletní smyčcové kvartety A. Dvořáka nebo kompletní dílo pro smyčcové kvarteto A. Zemlinského. Sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění Diapason d‘Or. Soubor vytvořil také množství nahrávek pro Český rozhlas (mj. kompletní kvartetní dílo F. X. Richtera). 

Během studií na pražské konzervatoři a na AMU v Praze kvarteto vedli členové renomovaných českých komorních těles (Kvarteta hl. m. Prahy, Talichova, Kocianova a Pražákova kvarteta), později soubor studoval u legendárního pedagoga a primária LaSalle Quartet Waltera Levina. V letech 2006–11 působili členové Zemlinského kvarteta jako asistenti na Musikakademie Basel (Švýcarsko), pedagogicky i organizačně se podíleli na Mezinárodní hudební akademii v Plzni (2005–2010) a v rámci svých turné vedou mistrovské kurzy pro studenty všech věkových kategorií. František Souček a Petr Holman jsou též profesory Pražské konzervatoře. 

Zemlinského kvarteto nese jméno rakouského skladatele, dirigenta a pedagoga Alexandera Zemlinského (1871–1942), jehož významný přínos české, německé a židovské kultuře během jeho šestnáctiletého pobytu v Praze byl po dlouhá desetiletí podceňován. Jeho čtyři smyčcové kvartety (druhý z nich je věnován jeho studentovi a pozdějšímu švagrovi Arnoldu Schönbergovi) patří samozřejmě do základního repertoáru souboru. Od roku 2005 kvarteto úzce spolupracuje s Nadací A. Zemlinského ve Vídni.

Po vítězství v soutěži ARD v roce 2014 a získání ceny Crédit Suisse Young Artist Award v roce 2016 si Simone Rubino získává nadšené publikum jako sólista (mj. s Vídeňskými filharmoniky či Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu) pod vedením dirigentů, jako jsou Zubin Mehta, Manfred Honeck a Tan Dun, i ve spolupráci s mimořádnými umělci, mj. se sestrami Labèqueovými nebo Beatricí Ranou. Jako pravidelný host festivalů (Lucernský festival, Šlesvicko-holštýnský hudební festival a La Folle Journée), Rubino přenesl bicí nástroje z periferie do centra klasické, současné, a dokonce i barokní scény.

Pro jeho tvůrčí proces je stěžejní myšlenka budování mostu – mezi generacemi, styly, myšlenkami. Stačí letmý pohled na jeho diskografii, abychom pochopili, že základem jeho rozmanitých a odvážných experimentů od Bacha přes Piazzollu až po Johna Cage, je proces stavění do protikladu (starého a nového, sakrálního a profánního, „populárního“ a „rafinovaného“). Zajímá ho zejména setkávání a střety mezi generacemi – konkrétně hodnoty a výzvy, které představuje dialog mezi starým a moderním, otci a syny, klasikou a současností. I touto cestou tak dostává do koncertních sálů současnou generaci.

Experimentování v tomto směru měl možnost rozvinout díky stipendiu od organizace Borletti-Buitoni Trust, díky němuž vzniklo také několik objednávek na zkomponování nových děl. První z nich je opera Il Ritmo della Terra („Rytmus Země“, 2020), vytvořená společně s Lambertem Curtonim během prvního lockdownu pandemie covidu-19, v níž se Simone Rubino prostřednictvím slov básnířky Mariangeli Gualtieri stává mluvčím „minulého“ lidstva, které zpoza oken, v izolaci, znovu objevuje přírodu (a sebe sama), a vytváří tak základy budoucího lidstva. Poté přišel Little Prince, interdisciplinární projekt na motivy Malého prince Saint-Exupéryho, který stejně jako Il Ritmo della Terra od interpreta vyžaduje, aby kromě bicích nástrojů použil na scéně i svůj vlastní hlas. 

Rodák z Turína vystudoval tamní Konzervatoř Giuseppe Verdiho u Riccarda Balbinuttiho, načež se přestěhoval do Mnichova, kde se jeho učitelem stal Peter Sadlo. Od roku 2019 působí na katedře bicích nástrojů na Haute École de Musique de Lausanne a také jako hostující profesor na Universität der Künste v Berlíně.

Německá mezzosopranistka Franziska Rabl objevila lásku k hudbě v raném věku. V různých orchestrech a komorních souborech hrála doma i v zahraničí na housle, violu a lesní roh, zatímco studovala zpěv u Pamely Coburn, Marilyn Schmiege, Kurta Widmera a Dietricha Schneidera.

Laureátka Mezinárodní letní akademie Mozarteum a soutěže Jana Kiepury svou pěveckou kariéru započala v Mezinárodním operním studiu při curyšské opeře. Poté byla angažována do Theater Dortmund, kde v letech 2005–2008 působila jako sólistka a zpívala významné role svého oboru, jako jsou Jeníček, Dorabella (Cosi fan tutte), Muse/Nicklausse (Hoffmannovy povídky), Carmen a Charlotte (Werther); setkala se zde také poprvé s Wagnerovým Prstenem Nibelungovým (Floshilde, Fricka a Siegrune). Kromě německých divadel, jako jsou mannheimské a výmarské Národní divadlo, Landestheater Niederbayern či Lipská opera, účinkovala i v zahraničí (Montellier, Lyon, Landestheater Linz). Po ukončení angažmá v Dortmundu se na několik let vrátila do rodného Mnichova, kde působila jako sólistka ve Staatstheater am Gärtnerplatz. Zde zpívala mimo jiné Orlovského (Netopýr) a Isabellu (Italka v Alžíru), Clarice (Láska ke třem pomerančům), Meg Page (Falstaff) a pracovala na rolích jako Brangäne (Tristan a Isolda) či Elvíra (Don Giovanni). Zároveň rozšířila svou paletu o, dle jejím slov, jednu z nejkrásnějších rolí belcanta, Belliniho Romea (Montekové a Kapuleti). 

Kromě operních angažmá se věnuje také koncertnímu repertoáru, který provádí například se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu, Staatskapelle Halle či Bádensko-württemberskou filharmonií. S oblibou provádí velká díla duchovní hudby, Händelova Mesiáše, Bachovo Vánočním oratoriem a pašije či Mozartovo Requiem. Zcela jiné odnoži církevní hudby se pak věnuje s gospelovým souborem Modulamina. Rozsáhlý repertoár mezzosopranistky doplňují pravidelné recitály od Dowlanda po Colea Portera.