Česká filharmonie • Bratislava

Držitele ocenění „Umělec roku 2019“ magazínu Musical America Daniila Trifonova zná celý svět jako sólistu, komorního hráče i skladatele. Kombinací dokonalé techniky s výjimečnou citlivostí a hloubkou interpretace je schopen očarovat posluchače i odbornou kritiku. „Má všechno a ještě víc… něhu a také démonický prvek. Nikdy jsem nic takového neslyšela,“ žasla pianistka Martha Argerich. Jeho lisztovská nahrávka Transcendental u vydavatelství Deutsche Grammophon, pro něž exkluzivně nahrává, získala cenu Grammy za nejlepší sólové album roku 2018. V roce 2021 Trifonov obdržel od francouzské vlády titul Rytíře Řádu umění a literatury. Jak poznamenal deník The Times of London, Trifonov je „bezesporu nejúžasnějším klavíristou naší doby“.

Rodák z Nižního Novgorodu se začal učit hře na klavír v pěti letech. Studoval u Tatiany Zelikmanové na Ruské hudební akademii Gněsinových v Moskvě a poté u Sergeje Babajana v Clevelandském hudebním institutu. Do mezinárodního povědomí se dostal v průběhu sezony 2010/2011, kdy se umístil na předních příčkách ve třech prestižních soutěžích: získal třetí cenu na Chopinově soutěži ve Varšavě, první cenu na Rubinsteinově soutěži v Tel Avivu a první cenu (spolu s tzv. Grand Prix) na Čajkovského soutěži v Moskvě. V roce 2013 mu přední italští hudební kritici udělili prestižní Cenu Franca Abbiatiho pro nejlepšího instrumentálního sólistu.

Daniil Trifonov v průběhu své kariéry vydal řadu vynikajících nahrávek u různých labelů s recitálovým i koncertním repertoárem. Jako jeden z umělců vydavatelství Deutsche Grammophon naposledy prezentoval v říjnu 2021 nahrávku s názvem Bach: The Art of Life, jejíž obsah inspiroval i program jeho turné po USA a Evropě. Na podzim 2024 však chystá vydání dvojalba s názvem My American Story s hudbou George Gershwina a Masona Batese.

V sezoně 2024/25 zastává post rezidenčního umělce u Chicagského symfonického orchestru a u České filharmonie, se kterou vystoupí kromě pražského Rudolfina také v New Yorku a Torontu. Dvořákův klavírní koncert, jenž bude předmětem zmíněných koncertů, přednese také s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou. Jeho koncertní sezona však bude repertoárově pestrá, od Mozarta (Orchestr lipského Gewandhausu) až po Prokofjeva (Sanfranciský symfonický orchestr) a Ravela (Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk). Nebude chybět ani evropské turné s Montrealským symfonickým orchestrem (Schumannův a Beethovenův koncert) a americké recitálové turné s houslistou Leonidem Kavakosem. 

Trifonov studoval také skladbu, komponuje klavírní koncerty i kompozice pro sólový klavír nebo komorní soubory a sám je premiéruje. V rámci rezidence u Newyorské filharmonie v sezoně 2019/2020 byl kurátorem koncertní řady „Perspectives“ v Carnegie Hall, o sezonu dříve byl rezidenčním umělcem Berlínských filharmoniků.

Charlese Dutoita, jednoho z největších dirigentských odborníků na francouzskou a ruskou symfonickou hudbu 19. a 20. století, zažila Praha během jeho více než šest desítek let dlouhé kariéry několikrát. Poprvé sem tento dnes již sedmaosmdesátiletý švýcarský dirigent zavítal na začátku 70. let, kontakt neztratil ani v letech devadesátých. Mnozí možná vzpomenou na jeho koncerty s Českou filharmonií už v novém tisíciletí, mj. v rámci Pražského jara, kam zavítal i se svou manželkou, houslistkou Chantal Juillet, a na kterých měla hlavní slovo hudba Igora Stravinského. Právě proslulé Svěcení jara, které se i přes velkou náročnost nebál dirigovat již v útlém věku, bylo jednou z kompozic, jimiž na sebe na začátku své kariéry upozornil.

Jeho cesta do hudebního světa nebyla přímočará – v rodině neměl hudební zázemí. Přesto začal hrát na housle a díky účinkování v komorním orchestru si vyzkoušel i dirigování. Vystudoval na konzervatořích v rodném Lausanne a také v Ženevě, kde také housle vyměnil za violu, načež se vydal na studia do Sieny a Tanglewoodu. V tomto období se zároveň živil jako violista. Oficiální dirigentský debut si zažil ve 23 letech, s Lausannským rozhlasovým orchestrem, zanedlouho přišla nabídka také od Herberta von Karajana k dirigování ve Vídeňské státní opeře. Následovalo angažmá v Bernském symfonickém orchestru, Curyšském rozhlasovém orchestru a začaly se množit významné spolupráce se světovými orchestry. Dlouhotrvající péči dal především Montrealskému symfonickému orchestru, kde jako hudební ředitel působil 25 let; stejnou pozici zastával také 20 let u Orchestre National de France. Jako šéfdirigent a hudební ředitel obohatil i Symfonický orchestr NHK v Tokiu, Královský filharmonický orchestr v Londýně a Verbierský festivalový orchestr. V posledních letech působil též jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie. 

Tento držitel zlaté medaile od Královské filharmonické společnosti a významného ocenění Premio una Vita nella Musica od divadla La Fenice zvládal kromě zmíněných závazků také početně hostovat. V Severní Americe byl opakovaně zván orchestry Chicaga, Bostonu, San Francisca, New Yorku, Los Angeles či Filadelfie; v Evropě přicházely nabídky z Londýna, Berlína, Paříže, Mnichova, Hamburku či Moskvy; nevynechal ani Sydney, Tokio a Šanghaj. Zvláštní pouto ho váže k Číně, kam nejen že cestoval pětatřicetkrát, ale dokonce zde premiéroval některá významná díla evropského repertoáru: kromě již zmíněného Svěcení jara také například Brittenovo Válečné requiem či opery Richarda Strausse. Kromě symfonické tvorby se věnoval i opernímu dirigování: opakovaně byl k vidění v londýnské Covent Garden, newyorské Metropolitní opeře, berlínské Deutsche Oper či v Teatro Colón v Buenos Aires. Za svou aktivní kariéru za sebou Charles Dutoit nechal také více než 200 nahrávek, z nichž mnohé získaly významná ocenění, včetně dvou cen Grammy.

Zajímá se o historii, archeologii, politologii, umění a architekturu a je velice zaníceným cestovatelem. „Vždycky mě motivovala zvědavost. To byla moje hnací síla. Jen pokud vystoupíte ze své komfortní zóny, otevře se vám svět,“ říká Dutoit, který objel celkem 196 zemí.