Česká filharmonie, Václav Petr • Dvořákova Praha

Již více než desetiletí zastává post koncertního mistra violoncell v České filharmonii, od dvanácti let vystupuje sólově a jako člen souboru The Trio se věnuje také hudbě komorní: mladý violoncellista Václav Petr si vybudoval pozici jednoho z nejúspěšnějších umělců své generace. 

Základům violoncellové hry se naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, na HAMU byl posluchačem ve třídě Daniela Veise, absolvoval pak u Michala Kaňky. Svou hru dále zdokonaloval pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně a zúčastnil se řady mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, Hamburku, Vaduzu, Bonnu či Baden-Badenu. Na svém kontě má také množství soutěžních úspěchů, které sbíral už od dětství (Prague Junior Note, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, Talents of Europe) a postupně se propracoval až k nejprestižnějším evropským soutěžím (semifinalista soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann, vítěz soutěže Pražského jara).

Ve 24 letech vyhrál konkurz do České filharmonie a stal se tak jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii tohoto orchestru. S Českou filharmonií již několikrát vystoupil také sólově, stejně jako například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Prague Philharmonia, Janáčkovou filharmonií Ostrava či Baden-Baden Philharmonie.

Velké úspěchy sklízí Václav Petr i jako komorní hráč. Mezi lety 2009–2020 byl členem Klavírního kvarteta Josefa Suka, se kterým získal první ceny v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“. V roce 2019 pak spolu s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou a klavíristou Martinem Kasíkem založili Klavírní trio České filharmonie, později přejmenované na The Trio. Když vypukla pandemie Covidu, natočili Bergeretty Bohuslava Martinů v dobových kostýmech a vyhráli tak mezinárodní soutěž ve Vídni.

S mladým klavíristou Markem Kozákem zaujali v prosinci 2023 na festivalu Dny Bohuslava Martinů: „Na interpretačních pojetích všech kompozic byl znát rukopis již zkušených komorních hráčů, a tak bylo pro posluchače velkým zážitkem sledovat kompetentní práci dua při řešení úkolů v oblasti tempové, agogické, dynamické i barevné,“ píše Jiří Bezděk pro server OperaPlus. A kdoví? Možná se – stejně jako tehdy – i dnes dočkáme od interpretů odlehčeného přídavku ve formě čtyřruční hry na klavír.

Ingo Metzmacher je znám svými novátorskými programy a nadšením pro hudbu 20. století, kterým se pevně etabloval jako přední mezinárodní dirigent.

Jeho koncertní vystoupení z poslední doby zahrnují návrat k Berlínské filharmonii, Mnichovské filharmonii, Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu a BBC Symphony Orchestra. Nadále úzce spolupracuje s Bamberskými symfoniky, s vídeňskými symfonickými orchestry a Orchestre de Paris. Na podzim tohoto roku zahájil koncertní cyklus, který bude probíhat po dvě sezóny jeho působení jako rezidenčního dirigenta Nové japonské filharmonie v Tokiu.

V sezóně 2013/2014 Ingo Metzmacher pokračoval ve spolupráci s režisérem Dieterem Dornem v Ženevě na inscenaci Wagnerova Prstenu Nibelungů. V březnu 2013 se konala premiéra Zlata Rýna, po němž na podzim 2013 a na jaře 2014 následovaly Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. V létě 2013 se Ingo Metzmacher vrátil na Salcburský festival, kde dirigoval novou inscenaci opery Gawain Harrisona Birtwistla v režii Alvise Hermanise. K jeho dalším vystoupením na Salcburském festivalu patřila světová premiéra opery Dionýsos Wolfganga Rihma, opery Prometeo a Al gran sole carico d’amore Luigiho Nona a opera Die Soldaten Bernda Aloise Zimmermanna. Další jeho vrcholná operní představení v posledních sezónách byla Život prostopášníka a Mrtvé město v Královské opeře Covent Garden v Londýně, Königskinder, Tristan a Isolda, Der ferne Klang, Tannhäuser,Z mrtvého domu, Nos a Palestrina v Curyšském operním domě a Lady Macbeth Mcenského újezdu a Vzestup a pád města Mahagonny ve Vídeňské státní opeře.

V letech 2007–2010 byl Ingo Metzmacher šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Jeho tematické koncertní cykly uváděné během této doby nazvané Z německé duše, Breakthrough 1909 a Pokušení měly trvalý vliv na hudební život v Berlíně. Předtím působil jako šéfdirigent Nizozemské opery v Amsterdamu (2005–2008). K uměleckým vrcholům jeho tehdejšího působení patří Henzeho The Bassarids v režii Petera Steina, Mrtvé město a Poznamenaní s Concertgebouw Orchestra, cyklus tří Mozartových oper s libretem Da Ponteho v inscenacích Jossiho Wielera a Sergia Morabita a inscenace Svatý František z AssisiPierra Audiho.

Jako generální hudební ředitel Hamburské státní opery (1997–2005) dirigoval Ingo Metzmacher řadu mezinárodně vysoce ceněných inscenací, většinou ve spolupráci s režisérem Peterem Konwitschnym. K jejich významným inscenacím patřil Lohengrin, Wozzeck, Čarostřelec, Don Carlos a Moses und Aron.

Diskografie Inga Metzmachera obsahuje živé nahrávky jeho novoročních koncertů v Hamburku v letech 1999–2004 pod titulem Kdo se bojí hudby 20. století?, komplet všech symfonií Karla Amadea Hartmanna s Bamberským symfonickým orchestrem, světovou premiéru Deváté symfonie Hanse Wernera Henze s Berlínskou filharmonií, Illuminations of the Beyond… Oliviera Messiaena s Vídeňskou filharmonií, Von deutscher Seele Hanse Pfitznera s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a živou nahrávku Lady Macbeth Mcenského újezdu z Vídeňské státní opery. Na DVD vyšly inscenace oper Dionýsos Wolfganga Rihma a Die Soldaten Bernda Aloise Zimmermanna ze Salcburského festivalu, curyšská inscenace Königskinder Engelberta Humperdincka, Messiaenův Svatý František z Assisi v inscenaci Pierra Audiho pro Holandský festival roku 2008 a amsterodamská inscenace Mozartových oper s libretem Da Ponteho v režii Jossiho Wielera a Sergia Morabita.

Ingo Metzmacher se narodil v Hannoveru. Vystudoval klavír, teorii hudby a dirigování ve svém rodném městě, v Salcburku a v Kolíně nad Rýnem. Jeho prvním uměleckým působištěm byl Frankfurt, kde spolupracoval se souborem Ensemble Modern a s Frankfurtskou operou pod vedením Michaela Gielena. V roce 1988 zahájil mezinárodní kariéru dirigováním nové inscenace opery Der ferne Klang Franze Schrekera v Théâtre de la Monnaie v Bruselu vedeném Gerardem Mortierem.