Český spolek pro komorní hudbu • PBtet

Dramaturgie koncertu žesťového kvinteta PBtet (Prague Brass Quintet) odráží žánrovou pestrost repertoáru, kterým dnes soubory tohoto typu disponují. Aranžmá slavných melodií klasické hudby ve zvukově atraktivním žesťovém hávu doplňuje původní tvorba pro dvě trubky, lesní roh, trombon a tubu.

Koncert zahájí předehra k baletu La Péri s názvem Fanfare pour précéder La Péri od francouzského skladatele pozdního romantismu Paula Dukase (1865–1935). Pohádková taneční báseň v jedné scéně La Péri měla premiéru v roce 1912 v pařížském Théâtre du Châtelet v podání Concerts Lamoureux pod skladatelovým vedením. Přestože Paul Dukas považoval Fanfáru za neoddělitelnou od baletu, často bývá uváděna samostatně. Brilantní a zároveň elegantně slavnostní fanfára využívá v souladu s tradicí žesťovou sekci orchestru. Označena byla za mistrovskou „zvukovou bránu“ k baletu hudebně balancujícího mezi romantickou citovostí a barvami impresionismu. 

Benátský barokní skladatel Tomasso Albinoni (1671–1750) se ve své době proslavil jako operní skladatel, na svém kontě má však i sólové kantáty a mnoho instrumentální hudby ‒ koncerty, sonáty nebo symfonie. Čtyřvětá Sonata Saint Mark byla poprvé publikována kolem roku 1712 v Amsterdamu nakladatelem Estinnem Rogerem jako Sonáta č. 11 ve sbírce Trattenimenti armonici per camera divisi in dedici sonate a Violino, Violone e Cembalo, op. 6. Sbírka obsahovala dvanáct sólových sonát pro housle s bassem continuem, jedenáctou z nich vyslechneme v aranžmá amerického trumpetisty Davida Hickmana (1950), někdejšího prezidenta International Trumpet Guild.

Ruský klavírní virtuos a skladatel Sergej Rachmaninov 1873–1943 bývá někdy nazýván posledním romantikem 20. století. Původně sborové Ave Maria (Богородице Дево) je šestou částí Rachmaninovova, op. 37, díla s původním názvem Всенощное бдение (Celonoční bdění) pro sbor a cappella, někdy nepřesně označovaného jako Nešpory. Skladba měla premiéru v roce 1915 v Moskvě a Rachmaninov v ní zhudebnil úpravy textů převzatých z obřadu ruské pravoslavné vigilie. Ave Maria zazní v žesťové úpravě trombonisty Scotta Hartmana, zakladatele Empire Brass Quintet a profesora z americké Yale School of Music. 

Pohádkový příběh o vodní víle, v němž Rusalka doplatí na svou lásku k člověku, na libreto Jaroslava Kvapila z roku 1900, je chronologicky předposlední a nejznámější operou Antonína Dvořáka (1841–1904). Práce Dvořákovi zabrala půl roku, komponovat začal 21. dubna 1900 a třetí dějství dokončil 27. listopadu téhož roku. Suita z opery Rusalka od trombonisty Miroslava Kopty (1970) z Národního divadla v Praze přináší nejpopulárnější čísla opery. Dvořákovy slavné melodie, které zaznívají v orchestrální Polonéze, v árii Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, v árii Vodníka Celý svět nedá ti nedá a ve sborovém výstupu Květiny bílé po cestě, jsou prezentovány v nezvyklém, ale nesmírně kultivovaném žesťovém zvuku.

Zásadní postavení mezi soubory, které etablovaly žesťové kvinteto mezi tradiční komorní obsazení, patří Canadian Brass, ansámbl založený již v roce 1970. Svůj rozmanitý repertoár dnes nabízí dalším interpretům, a tak si budeme moci poslechnout celosvětově populární song Amazing Grace, původně křesťanskou píseň publikovanou v roce 1779 se slovy anglikánského kněze Johna Newtona. Píseň se stala populární s melodií zvanou New Britain především ve Spojených státech. K mnoha verzím písně se řadí i úprava amerického skladatele a klavíristy Luthera Hendersona (1919–2003), kterou Canadian Brass vydaly na CD Amazing Brass v roce 2007.

Humoreska Ges dur, op. 101, č. 7 patří dnes k asi nejproslulejším opusům nejen Dvořákovy tvorby, ale klasické hudby vůbec. Díky tomu je také často upravována pro nejrůznější nástrojová seskupení. Traduje se, že ji Dvořák zkomponoval ve vlaku, a její „hopsavý“ rytmus je inspirován rytmem železničních kol, legendu se však nikdy nepodařilo prokázat. Dvořák si cyklus Humoresek opusu 101 začal skicovat v Americe kolem roku 1894, za svého ředitelování na newyorské konzervatoři, a dokončil ho na svém letním sídle ve Vysoké. Autorem úpravy pro žesťové kvinteto je renomovaný anglický skladatel a aranžér Chris Hazell (*1948), známý například svou skladbou Brass Cats psanou pro soubor Philipa Jonese.

Výraznou skladatelskou osobností současného světa žesťové hudby je americký trumpetista a člen Center City Brass Quintet Anthony DiLorenzo (1967). Jako skladatel se vedle mnoha opusů pro žestě výrazně etabloval také v oblasti filmové hudby, je podepsán například u hudby k filmům Toy Story, Liga výjimečných gentlemanů, Červený drak, Ztracený svět nebo Simpsonovi. Dnes uváděný žesťový kvintet Tango uvedl Center City Brass Quintet v premiéře v říjnu 2016 na Hudební škole Hugha Hodgsona na Georgijské univerzitě.

„Golliwog’s Cakewalk, skladba v ragtimovém stylu s emotivními rubatovými úseky, zábavná pro hraní i poslech“. Takto přiléhavě jsou u Lincoln Music Publications uváděny úpravy Kennetha Abelinga pro různá obsazení dechových souborů slavného hudebního kusu Clauda Debussyho (1862–1918). Jedna z Abelingových úprav části původně klavírního cyklu Dětský koutek je také na programu dnešního koncertu. Francouzský impresionista Debussy cyklus komponoval v letech 1906‒1908 a věnoval ho své malé dcerce Chou-Chou. Golliwog’s Cakewalk (Paňácův koláčový tanec) je nejpopulárnějším jazzově laděným kusem z klavírního cyklu, do kterého skladatel vložil mnoho osobitého hudebního humoru i citu pro dětský svět. 

Závěr programu obstará dílo dirigenta, komponisty a aranžéra Jana Kučery (1977), který skladatelsky zasahuje do oblasti koncertní vážné i jazzové hudby. Na kontě má symfonické, komorní i kantátové partitury nebo orchestrální aranže české filmové hudby. O své skladbě pro PBtet říká: „The Four-Colour Suite vznikla na objednávku souboru PBtet (dříve Brasstet) a obsahuje čtyři části  různých nálad, stylů a barev. Ve všech je možno zaslechnout určitou jazzovou stylizaci, výrazný rytmus a bluesovou melodiku. Kromě první části Look there! jde v podstatě o instrumentaci a mírné formální rozšíření mých drobných klavírních skladeb, které jsem napsal ještě jako posluchač Pražské konzervatoře kolem roku 1995. Díky PBtetu takto vykoukly po letech ze šuplíku, krásně ožily a rozkvetly.“