Již více než desetiletí zastává post koncertního mistra violoncell v České filharmonii, od dvanácti let vystupuje sólově a jako člen souboru The Trio se věnuje také hudbě komorní: mladý violoncellista Václav Petr si vybudoval pozici jednoho z nejúspěšnějších umělců své generace. 

Základům violoncellové hry se naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, na HAMU byl posluchačem ve třídě Daniela Veise, absolvoval pak u Michala Kaňky. Svou hru dále zdokonaloval pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně a zúčastnil se řady mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, Hamburku, Vaduzu, Bonnu či Baden-Badenu. Na svém kontě má také množství soutěžních úspěchů, které sbíral už od dětství (Prague Junior Note, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, Talents of Europe) a postupně se propracoval až k nejprestižnějším evropským soutěžím (semifinalista soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann, vítěz soutěže Pražského jara).

Ve 24 letech vyhrál konkurz do České filharmonie a stal se tak jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii tohoto orchestru. S Českou filharmonií již několikrát vystoupil také sólově, stejně jako například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Prague Philharmonia, Janáčkovou filharmonií Ostrava či Baden-Baden Philharmonie.

Velké úspěchy sklízí Václav Petr i jako komorní hráč. Mezi lety 2009–2020 byl členem Klavírního kvarteta Josefa Suka, se kterým získal první ceny v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“. V roce 2019 pak spolu s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou a klavíristou Martinem Kasíkem založili Klavírní trio České filharmonie, později přejmenované na The Trio. Když vypukla pandemie Covidu, natočili Bergeretty Bohuslava Martinů v dobových kostýmech a vyhráli tak mezinárodní soutěž ve Vídni.

S mladým klavíristou Markem Kozákem zaujali v prosinci 2023 na festivalu Dny Bohuslava Martinů: „Na interpretačních pojetích všech kompozic byl znát rukopis již zkušených komorních hráčů, a tak bylo pro posluchače velkým zážitkem sledovat kompetentní práci dua při řešení úkolů v oblasti tempové, agogické, dynamické i barevné,“ píše Jiří Bezděk pro server OperaPlus. A kdoví? Možná se – stejně jako tehdy – i dnes dočkáme od interpretů odlehčeného přídavku ve formě čtyřruční hry na klavír.

Jméno pianisty Marka Kozáka je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro proporce a gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu. Na koncertní pódia vnáší noblesní interpretační kulturu a posluchače si podmaňuje schopností „předat s pokorou a bez okázalých gest to, co chtěl skladatel vyjádřit“ (M. Bátor, ČRo Vltava).

Hudební cesta tohoto absolventa pražské Akademie múzických umění ze třídy Ivana Klánského se dlouhodobě pojí s úspěchy v mezinárodních soutěžích. V červnu 2021 se stal laureátem soutěže Gézy Andy v Curychu, jedné z nejprestižnějších a nejobtížnějších. Je finalistou Busoniho soutěže v Bolzanu, semifinalistou Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě, nejlépe obsazeném klavírním klání na světě, a vítězem Evropské klavírní soutěže v Brémách, odkud si přivezl také cenu publika. Na soutěži Pražského jara v 2016 získal 2. místo a ocenění za provedení soudobé skladby Kejklíř Adama Skoumala. 
Díky těmto soutěžím se sice dostal do mezinárodního povědomí, o čemž svědčí i řada recitálů ve Švýcarsku, Německu či Španělsku, nejčastěji však účinkuje u nás. Je častým hostem významných festivalů, jako jsou MHF Leoše Janáčka v Ostravě, MHF Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Svatováclavský hudební festival či Mezinárodní klavírní festival R. Firkušného, i předních českých orchestrů, se kterými vystupuje sólově i v rámci jejich recitálových řad (v únoru 2023 měl recitálový debut v Rudolfinu jako host Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK).

Kromě tradičního repertoáru, do kterého spadá hudba mj. F. Chopina (díky účasti v Chopinově soutěži) či J. S. Bacha (pro dva po sobě jdoucí ročníky Smetanovy Litomyšle například připravil oba díly Dobře temperovaného klavíru), se věnuje i zapomenutým autorům. Na koncertní pódia tak znovu přináší klavírní koncerty Karla Kovařovice, Vítězslavy Kaprálové a Pavla Bořkovce, které se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Robertem Jindrou také nahrál. Album s názvem Zapomenuté klavírní koncerty vyšlo v březnu 2024 a zařadilo se tak po bok Kozákova profilového CD se skladbami Josepha Haydna, Fryderyka Chopina, Césara Francka, Sergeje Rachmaninova a Adama Skoumala.

Kromě sólového vystupování se Marek Kozák věnuje i hudbě komorní. Jeho partnery jsou nejčastěji sopranistka Simona Šaturová nebo – jako dnes – violoncellista Václav Petr; pro Rok české hudby pak například spolu s německým tenoristou Thomem Jaronem-Wutzem připravil recitál o životě Bedřicha Smetany. Působí také pedagogicky, a to na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy.