Fotografie ilustrujicí stránku  Hagen Quartett Český spolek pro komorní hudbu

Český spolek pro komorní hudbu

Hagen Quartett

Český spolek pro komorní hudbu

Souborné provedení smyčcových kvartetů Ludwiga van Beethovena

Koncert z řady II
Český spolek pro komorní hudbu
Program

Ludwig van Beethoven
Smyčcový kvartet e moll, op. 59 č. 2
–––
Ludwig van Beethoven
Smyčcový kvartet B dur, op. 130

Ludwig van Beethoven
Smyčcový kvartet B dur, op. 133 „Velká fuga“

Účinkující

Hagen Quartett

Lukas Hagen housle
Rainer Schmidt housle
Veronika Hagen viola
Clemens Hagen violoncello

Fotografie ilustrujicí událost Hagen Quartett Český spolek pro komorní hudbu
Rudolfinum — Dvořákova síň
30. 9. 2020  středa — 19.30
Volná místa
Cena od 100 do 350 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Celý hudební svět si letos připomíná 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena (1770–1827). Český spolek pro komorní hudbu se jako hold tomuto velikánovi rozhodl uvést mimo jiné všech šestnáct smyčcových kvartetů, které spolu se symfoniemi a klavírními sonátami tvoří jeden z hlavních pilířů Beethovenovy tvorby. Beethovenovy kvartety jsou v kontextu celé kvartetní literatury ojedinělé nesmírnou invencí, hudební řečí a virtuozitou. Souborné provedení těchto kvartetů dnes večer zahajujeme Smyčcovým kvartetem e moll, op. 59 č. 2 ze skladatelova středního tvůrčího období a Smyčcovým kvartetem B dur, op. 130 z posledních let jeho života, ke kterému původně patřila jiná závěrečná věta, později vydaná samostatně jako Velká fuga, op. 133.

Smyčcový kvartet e moll, op. 59 č. 2 je součástí trojice kvartetů, které Beethoven zkomponoval v letech 1806 a 1807. Od jeho posledního počinu na tomto poli uplynulo šest let (šlo o šestici kvartetů sdružených pod opusovým číslem 18) a skladatel od té doby prošel značným hudebním i myšlenkovým vývojem – v té době už měl za sebou mimo jiné Symfonii č. 3 Es dur „Eroica“ či operu Fidelio. Do života mu také již několik let zasahovala počínající hluchota, která byla pro Beethovena těžkou ranou a nutila jej čím dál víc se stranit společnosti. Všechny tři kvartety mají symfonický ráz a jejich styl a hudební řeč se již naprosto odklonily od kvartetní hudby 18. století. Zatímco většinu předchozí kvartetní literatury dokázali zvládnout i zdatní amatérští hudebníci, lze říci, že trojicí kvartetů op. 59 Beethoven započal éru, kdy provedení už vyžadovalo hru na nejvyšší úrovni.

Úvodní věta v sonátové formě začíná zprudka dvěma akordy (mollovým a durovým), po kterých následuje pauza. Z pianissima se postupně začíná rozvíjet téma, avšak změny tóniny a kypivý pohyb v šestnáctinách vyvolávají napětí. Kontrastní Molto adagio v E dur poskytuje kýžené uklidnění a patří bezpochyby k vůbec nejkrásnějším Beethovenovým pomalým větám. K jejímu napsání inspirovaly Beethovena podle jeho žáka a přítele Carla Czerného úvahy nad nebeskou klenbou a hudbou sfér. Máme dojem nekonečné melodie, která jako by vzdávala hold nekonečnosti všehomíra a kráse přírody. V triu následující věty skladatel využívá tématu ruské lidové písně. Šlo o vstřícné gesto vůči objednateli skladby – hraběti Razumovskému, ruskému vyslanci u vídeňského dvora, v jehož paláci měl kvartet svou premiéru. (Původně vznešenému tématu však skladatel dodává spíše rozpustilý charakter.) Celou skladbu uzavírá tanečně odlehčené rondo.           

Poslední Beethovenovy kvartety tvoří zcela svébytný svět a autor jimi natolik předstihl dobu, že zůstaly většinou hudební veřejností dlouho nepochopené a nedoceněné. Zkomponoval je mezi lety 1824–1826, tedy až po své Deváté symfonii. Vedle klavírních sonát byly právě kvartety pro Beethovena prostředkem, kterým mu umožňoval projevit obsah svrchovaně intimní – skladatel nám zde dává nahlédnout do svého nejvnitřnějšího světa. V porovnání s ostatní kvartetní literaturou té doby vyžadovaly od posluchačů mnohem vyšší míru pozornosti a hudební vyzrálosti, přičemž ve ztížené přístupnosti hrála roli i jejich určitá polyfoničnost.

Smyčcový kvartet B dur op. 130 (dodatečně označený jako třináctý z Beethovenových kvartetů, ve skutečnosti však zkomponovaný jako čtrnáctý) skladatel věnoval knížeti Golicynovi. Dílo nemělo jednoduchou genezi. První verze spatřila světlo světa v listopadu 1825 po zhruba osmi měsících práce, Beethoven ale posléze usoudil, že rozsáhlá a obtížná fuga se jako závěrečná věta ke zbytku skladby příliš nehodí. Zkomponoval tedy nový závěr (rondo, které charakterem lépe navazovalo na předcházející kavatinu) a fugu ponechal jako samostatnou skladbu, která vyšla tiskem roku 1827. Na dnešním koncertě uslyšíme kvartet v upravené verzi a poté i původní závěr: Velkou fugu B dur op. 133.

Kvartet je netradičně rozvržený do šesti vět, jejichž délka je značně nevyrovnaná. Velkou proměnlivostí se vyznačují i jednotlivé věty. Úvodní věta má volnou sonátovou formu a střídá rozjímavou a hravou polohu. Ve druhé větě následuje odlehčené scherzo. Hlavní téma Andante zazní hned zkraje ve violovém partu a nápaditým způsobem se v něm mísí radostná nálada s určitou dávkou zasněné melancholie. Alla danza tedesca („tanec v německém stylu“) slouží jako další scherzo. Hluboká, intenzivně emocionální pátá věta – Cavatina – se vyznačuje zpěvností, kterou dává tušit už její název (druh operní árie). Na citlivého Beethovena měla navíc zvláštní vliv: podle vlastních slov jej dováděla k slzám pokaždé, když na ni pomyslel. Závěrečná věta Finale: Allegro byla posledním dokončeným kusem před skladatelovou smrtí v březnu 1827. Její veselá atmosféra však neprozrazuje nic o Beethovenově neutěšeném zdravotním stavu, neklidné mysli a celkovém vyčerpání.

Velká fuga – původní závěrečná věta Smyčcového kvartetu B dur op. 130 – má celkem pět částí, z nichž první (ouvertura) nám dává do určité míry přehled o tom, co bude následovat. Druhou částí je vlastní fuga, kdy je téma v podání jednoho nástroje postupně opakováno v ostatních partech a dále rozvíjeno. V tomto případě Beethoven přináší témata rovnou dvě, jde tedy o dvojitou fugu. Třetí část poskytuje po dramatu předchozí části určité zklidnění a projasnění, zatímco ve čtvrté se opět navracíme do bouřlivých vod – skladatel si pohrává s tematickým materiálem fugy a variuje ho do takové míry, až vzniká místy dojem chaosu plného disonancí a rytmických vychýlení. Poslední, pátá část se navrací k obsahu prosvětlené části prostřední a ústí do triumfálně radostného závěru.

Karlu Holzovi, sekundistovi v kvartetu Ignaze Schuppanzigha, které Smyčcový kvartet B dur v roce 1826 poprvé veřejně provedlo, Beethoven naznačil svůj přístup k fuze: „Napsat fugu není žádné umění, napsal jsem jich na tucty v době svých studií. Ale fantazie chce také uplatnit svá práva a dnes musí do té starobylé formy proniknout nový, skutečně poetický živel.“ Jistě má své opodstatnění, že Igor Stravinskij považoval Velkou fugu za naprosto současnou skladbu, která zůstane současnou napořád. Jeho slova jsou stále platná – Beethovenova Velká fuga z roku 1826 by bez velkých potíží mohla být považována i za hudbu 21. století.

Účinkující

Hagen Quartett  
Hagen Quartett

„Je těžké se rozhodnout, co je na hře tohoto kvarteta nejobdivuhodnější,“ napsal list The New York Times. V aktuální koncertní sezoně 2020–2021 oslaví celosvětově proslulý Hagen Quartett významné jubileum, a sice 40 let činnosti. Soubor založili v roce 1981 čtyři sourozenci Hagenovi, z nichž tři v něm působí dodnes (sekundista Rainer Schmidt se stal členem kvarteta v roce 1987). Ve své jubilejní sezoně vystoupí soubor v řadě světových metropolí včetně Londýna, Berlína, Bruselu či Madridu a čekají jej turné po Spojených státech amerických a Japonsku. Vystoupí také s cyklem koncertů ve vídeňském Konzerthausu, kde postupně spolu s hosty zahraje deset smyčcových kvartetů a klarinetový kvintet Wolfganga Amadea Mozarta, klavírní kvintety Dmitrije Šostakoviče a Roberta Schumanna, smyčcový kvintet Franze Schuberta a klarinetový kvintet současného německého skladatele a klarinetisty Jörga Widmanna.

Na svém dnešním pražském koncertu se Hagen Quartett připojí k oslavám 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena jako jedno z kvartet, které se zhostí souborného provedení kvartetů tohoto skladatele v průběhu koncertní sezony Českého spolku pro komorní hudbu. (Není jistě bez zajímavosti, že v sezoně 2012–2013 provedl Hagen Quartet sám všechny Beethovenovy smyčcové kvartety v rámci koncertních vystoupení v několika světových metropolích.)

Kvarteto je nositelem mnoha mezinárodním ocenění a jen pro vydavatelství Deutsche Grammophon realizovalo desítky nahrávek. Jeho nejnovější nahrávka vyšla u vydavatelství Myrios Classics – jedná se o Brahmsův Smyčcový kvartet č. 3 B dur op. 67 a Klavírní kvintet f moll op. 34, ve kterém se klavírního partu ujal Kirill Gerstein. Letos na podzim by měla vyjít nahrávka klarinetových kvintetů Mozarta a Widmanna, přičemž v případě druhého ze skladatelů půjde o vůbec první nahrávku dané skladby. Jde o další doklad toho, že soubor se rád věnuje také tvorbě současných skladatelů (a mnohdy si u nich nová díla objednává).

Hagen Quartett spolupracuje s řadou vynikajících umělců. Vedle již zmíněného Kirilla Gersteina je mezi nimi například Maurizio Pollini, Mitsuko Uchida, Krystian Zimerman, Heinrich Schiff, Sol Gabetta či Gautier Capuçon.

Své zkušenosti předávají členové kvarteta studentům Salcburského Mozartea a Vysoké hudební školy v Basileji.