Česká filharmonie • Jana Boušková

Jana Boušková absolvovala konzervatoř v Praze, Ostravskou univerzitu ve třídě Libuše Váchalové a ve studiu pokračovala na Indiana University u Susann McDonald. Je zatím jedinou harfistkou České republiky, která vyhrála světově nejuznávanější harfovou soutěž. Toto vítězství si přivezla v roce 1992 ze Spojených států amerických a ve stejném roce získala i druhou cenu v Izraeli na jiné světové soutěži s velkou historickou tradicí. Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Jako vůbec první klasická hudebnice získala cenu „Lady Pro“ určenou první desítce nejvýznamnějších českých ženských osobností.

Jana Boušková vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích jako jsou například Alice Tully Hall v newyorském Lincolnově Centru, Théâtre du Châtelet v Paříži, vídeňský Musikverein, na festivalu Pražské jaro a na Berliner Festtage. Jako sólistka českých i zahraničních orchestrů vystoupila v Carnegie Hall v New Yorku, v Berlínské a Kolínské filharmonii, v Suntory Hall v Tokiu, v lipském Gewandhausu, chicagském Symphony Center, amsterdamském Concertgebouw, pražském Rudolfinu a mnohých dalších slavných sálech.

Mimo sólové činnosti se věnuje pedagogické dráze – současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2005 je sóloharfistkou České filharmonie. Jana Boušková je pravidelně zvána k účinkování na světových harfových kongresech a sympoziích, stejně tak i jako pedagog k vedení řady mistrovských kurzů po celém světě. Je zvána též k pedagogické činnosti na prestižních školách včetně Indiana University ve Spojených státech amerických nebo Haute Ecole de Musique v Ženevě.

Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Nahrála přes dvě desítky kompaktních disků pro domácí i zahraniční firmy, natáčí pro rozhlasové a televizní společnosti. Hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy a je rovněž oficiální tváří této společnosti.

Exotická barevnost, nezvyklá harmonie a ohnivá rytmika hudby Pyrenejského poloostrova okouzlovala francouzské tvůrce také následujících generací, zvláště ty ovlivněné uměleckým světem impresionismu. Stopy iberských inspirací nalezneme mimo jiné v takových významných dílech, jako byly orchestrální triptych Images a klavírní cyklus Estampes Clauda Debussyho či orchestrální skladby Maurice Ravela Španělská rapsodie a Bolero, které je též na programu dnešního koncertu.

Ke kompozici díla vycházejícího z rytmu španělského tance nasměrovala Ravela, který sám byl po matce Bask, tanečnice Ida Rubinstein, která si u něj v roce 1928 objednala pro svou baletní společnost orchestraci šesti kusů z cyklu klavírních skladeb Iberia španělského impresionisty Isaaca Albénize. V průběhu práce se Ravel dozvěděl, že orchestrální verze již existuje a autorská práva neumožňují vznik jiných aranží. Autor této úpravy, španělský dirigent Enrique Fernández Arbós, sice nadšeně udělil Ravelovi souhlas s instrumentováním, Ravel se ale mezitím rozhodl zkomponovat pro Idu Rubinstein vlastní skladbu v rytmu španělského tance bolera.

Mimořádně úspěšná premiéra baletního představení v choreografii Bronislavy Nižinské se konala v pařížské opeře 22. listopadu 1928 a předznamenala nesmírnou popularitu, jíž se toto Ravelovo dílo dodnes těší. Skladba je založena na ostinátním rytmu malého bubnu. Nad tímto rytmem se střídají dvě melodie, které v nezměněné podobě prostupují celým dílem – jedna diatonická a rytmicky symetrická, druhá se synkopami a jazzově sníženými tóny. Zaznívají ovšem v obměňované instrumentaci a v neustále zesilované dynamice a postupně mohutnícím obsazení.